Podrobný seznam všech románů, sbírek Stephena Kinga

27. června 2017 v 12:04 | LovingFan |  Zajímavosti, fotky

Bazar zlých snů
  • Batman a Robin mají spor
  • Blokáda Billy
  • Duna
  • Herman Wouk stále žije
  • Kostnice
  • Letní bouře
  • Míle 81
  • Morálka
  • Nekrology
  • Opilé rachejtle
  • Pan Mňamka
  • Pod psa
  • Posmrtný život
  • Premium Harmony
  • Smrt
  • Ten autobus je jiný svět
  • Tommy
  • Ur
  • Zelený bůžek agonie
  • Zlý chlapeček

Běh o život
Beznaděj
Blaze
Carrie
Černočerná tma
Černý dům
Christina

Čtyři po půlnoci I.
  • Časožrouti
  • Skryté okno do skryté zahrady

Čtyři po půlnoci II.
  • Policajt z knihovny
  • Sluneční pes

Čtyři roční doby
  • Dýchací metoda
  • Nadaný žák
  • Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank
  • Tělo
Cujo
Dallas 63
Dlouhý pochod
Doktor Spánek
Dolores Claiborneová
Dračí oči
Geraldova hra

Hodina děsu - všechny povídky obsaženy i ve sbírce Mlha
  • Nona
  • Prám
  • Textový procesor bohů
  • Úžina
  • Zkratka paní Toddové
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Konec hlídky
Lisey a její příběh
Lunapark
Misery

Mlha
  • Babička
  • Balada o pružné kulce
  • Bourák: Příběh z prádelny (Mlékař #2)
  • I povstal Kain
  • Jaunt
  • Kšeft na svatbě
  • Mlha
  • Muž, který nepodával pravici
  • Náklaďák strejdy Otta
  • Nezmar
  • Nona
  • Obraz smrtky
  • Opice
  • Paranoia: Zaklínadlo
  • Plážový svět
  • Prám
  • Pro Owena
  • Ranní rozvážky (Mlékař #1)
  • Textový procesor bohů
  • Úžina
  • Zde jsou tygři
  • Zkratka paní Toddové
Mrtvá zóna
Mrtví se někdy vracejí - i ve sbírce Noční směna
Nadaný žák - i ve sbírce Čtyři roční doby
Nespavost
Nezbytné věci

Noční můry a snové výjevy 1
  • Dolanův cadillac
  • Konec celé patálie
  • Nechte dítek jíti ke mně/Trápení s dětičkami
  • Noční letec
  • Přerůstá vás
  • Prst
  • Taťka
  • Tenisky
  • Věnování
  • Víte, že tam mají pekelně dobrou kapelu?
  • Zuby
Noční můry a snové výjevy 2
  • Crouch End
  • Desátníci
  • Doktorův případ
  • Dům v Javorové ulici
  • Lituji, voláte správně
  • Můj hezký poník
  • Období dešťů
  • Pátá čtvrtina
  • Porod
  • Poslední Umneyho případ
  • Žebrák a diamant
Noční směna
  • Bojiště
  • Děti kukuřice
  • Já vím, co ptořebuješ
  • Jahodové jaro
  • Jsem brána
  • Kostlivec
  • Mrtví se někdy vracejí
  • Muž, který miloval květiny
  • Na dobrou noc
  • Náklaďáky
  • Nekuřáci a.s.
  • Noční příboj
  • Noční směna
  • Poslední příčka žebříku
  • Prokletí Jeruzalémské
  • Římsa
  • Šedá hmota
  • Šroťák
  • Trávníkář
  • Žena v pokoji
O psaní
Ostrov Duma Key
Osvícení
Pan Mercedes
Pavučina snů
Pod kupolí
Právo nálezce
Prokletí Salemu
Puls
Pytel kostí
Řbitov zviřátek
Revival
Rose Madder

Srdce v Atlantidě
  • Nebeské stíny noci padají
  • Ničemní muži ve žlutých pláštích
  • Proč jsme byli ve Vietnamu
  • Slepý Willie
  • Srdce v Atlantidě
Srovnáno se zemí

Stephen King jde do kina
  • 1408
  • Děti kukuřice
  • Ničemní muži ve žlutých pláštích
  • Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank
  • Šroťák
Strážci zákona
Svědectví
Talisman
Temná půle
TO
Tommyknockeři

Všechno je definitivní
  • 1408
  • Čtvrťák pro štěstí
  • Jízda na střele
  • L.T. a jeho teorie domácích zvířat
  • Místnost smrti
  • Oběd v Gotham Café
  • Pán v černém obleku
  • Pitevní sál čtyři
  • Sestřičky z Elurie
  • Silniční virus míří na sever
  • Smrt Jacka Hamiltona
  • Ten pocit, co popsat se dá jen těmi francouzskými slovy
  • Vše, co miluješ, ztratí se v dáli
  • Všechno je definitivní
Z Buicku 8

Za soumraku
  • Ayana
  • Harveyho sen
  • Maturitní odpoledne
  • N.
  • Němý
  • Odpočívadlo
  • Pekelný kocour
  • Předplatné New York Times za velmi výhodnou cenu
  • Rotoped
  • Utíkej, Káčo, utíkej
  • V úzkých
  • Věci, které po nich zůstaly
  • Willa
Zelená Míle
Žhářka
Zhubni

Série Zelená míle
  • Dvě mrtvé holčičky
  • Myš na míli
  • Coffeyho ruce
  • Mizerná smrt Eduarda Delacroixe
  • Noční výprava
  • Coffey na míli
Série Temná věž
  • Temná věž I - Pistolník
  • Temná věž II - Tři vyvolení
  • Temná věž III - Pustiny
  • Temná věž IV - Čaroděj a sklo
  • Temná věž V - Vlci z Cally
  • Temná věž VI - Zpěv Susannah
  • Temná věž VII - Temná věž
  • Temná věž VIII - Závan klíčovou dírkou
 

IT trailer/ TO trailer - remake zapadlého hororu

30. března 2017 v 12:28 | LovingFan |  Filmy
Přece jen jsme se my, milovníci Stephena Kinga, dočkali!
Román TO dostane svůj druhý film! Jedním ze scénáristů je Cary Fukunaga, který režíroval skvělý seriál Temný případ. Pokud tenhle seriál znáte, tušíte, že pokud v takovém nádechu bude natáčen i remake TO, tak to bude neskutečná podívaná. Film režíruje Andres Muschietti, který je známý pouze díky režii filmu Mama. Popravdě mě ten film moc nezaujal, ale neříkám, že je špatný. Ostatně je super, že do filmové branže berou mladé, "neznámé" lidi se svěžími nápady a mohou tak obohatit zajeté styly.
Dle traileru to opravdu vypadá na horor roku. Pokud celý film bude provázen takovým stísněným a temným pocitem, skvělou kamerou a záběry - není tam už co zkazit a stane se remakem století :D Vlastně je tu jedna věc. A tou je děj. Předešlý film z roku 1990 se tak uplně nedržel knižní předlohy (chápu, že s 1000 stránkovou knihou to bude poněkud složité) a proto doufám, že tady budou některé scény nahrazeny, vylepšeny a nebo změněny. Podle traileru to zatím tak vypadá. No a taky samozřejmě závěr filmu - to je velký otazník :) Nicméně, ať s tím udělají cokoliv, já se na to moc těším a jsem opravdu vděčná, že zrovna tenhle film získá své přepracování. Nechci stále schazovat původní TO, já ten film miluju!, ale pro "nezasvěcené" to muselo působit jako slátanina... Tak doufám, že verze 2017 tomu dá více smyslu a návaznosti i pro neznalce...


Konečně jste si mohli pustit trailer a já se vracím ke svému dalšímu tlachání. O Kingovi bych mohla mluvit a psát hodiny, takže...

V roce 1990 postavu klauna Pennywise ztvárnil Tim Curry. Ta je prostě legendární a myslím, že i přes nový film bude nezapomenutelná.

A novou postavu ďábelského klauna ztvárnil mladý Bill Skarsgård. Prvně se uvažovalo o Willu Poulterovi a myslím, že obličej na to měl skvělý.

Bezesporu je nová tvář Pennywise mnohem děsivější a nepřátelštější než původní. Celý film bude více děsivější a temnější - je to tak správné, protože kniha TO je jeden z nejděsivějších hororů a původní film bude oproti tomuhle masakru dost úsměvný.

Jediné, co si přeju je, aby zůstalo zachováno to viditelné věrné přátelství hlavních hrdinů. Na to totiž klade King ve svých románech a pvoídkách vždy velký důraz. Tvoří to atmosféru, kdy jste "spojeni" s hlavními postavami...

No nic, jdu zjistit, v kterém výzkumném isntitu mě zmrazí do září, aby už byl film na dosah :)

Za soumraku / Just after sunset

26. května 2016 v 14:17 | LovingFan |  Knihy
Za soumraku je sbírka povídek, která vznikla v období, kdy se King obával, že ztratil schopnost psát povídky.
Záviděl mladším spisovatelůma třeba i teenagerům, že ještě nemají mozek "zahalený" do těžkých a propletených příběhů a dokážou psát s jakousi lehkostí a "nerozvážností" jednoduché a dobré příběhy.
Myslím ale, že tu schopnost vůbec neztratil :)

První povídkou je Willa
Příběh o mladém páru, jeho známých a několika dalších lidech, kteří společně jeli vlakem. Ovšem něco se s vlakem stalo a oni tak musejí čekat na svůj osud. A zjišťují, že to čekání může trvat celou věčnost, ale nikdo z nich kromě Willy si tento fakt nechce připustit...
Povídka se mi vcelku líbila. Člověka má děj trochu zmást, ale jako zkušeného Kingaře (:D) mě zápletka nezaskočila. Je to trochu mrazivý příběh o životě po životě.

Druhá povídka nesoucí název Utíkej, Káčo, utíkej už mi říkala o něco víc. Příběh ženy, která se po tragické události rozhodla běhat. A z běhání se stala její závislost. Utekla tak doslova od svého života, ze kterého zbyly jen trosky, do nového běžeckého života. Zabydlí se na ostrůvku, v domě svého otce a oběhává si celý ostrov, každý den - stejná trasa. Jednou jí však její běžeckou rutinu naruší otevřená příjezdová brána jednoho z domů u pláže a podezřeně otevřený kufr. Začíná její "běh" o život a poté má pocit, že přesně pro tento okamžik začala běhat.
Tenhle příběh jsem si zatím oblíbila nejvíc, protože jsem jednu dobu taky dost běhala a vím, jaký to je krásný pocit a jak člověk nikdy nemá dost.
love water pretty running beach

Třetí povídkou je Harveyho sen.
Je to doopravdy Kingův sen, který prý jen přepsal na papír. Takže to měl bez vymýšlení, tuhle povídku za něj vymyslel jeho mozek během spánku a on ho ráno jen sepsal. Jedná se o další mrazivý příběh, tentokrát vyprávějící o jakési předtuše ve snu, která se ráno vyjeví jako nepříjemná skutečnost.

Čtvrtá povídka nese název Odpočívadlo
Celkem krátká a rázná povídka o muži spisovateli, který jede po silnici a potřebuje si odskočit. Zastaví u odpočívadla, kde stojí jediné auto. Vejde do chodby k záchodům, kde zpoza rohu vyslechne "rozhovor" mezi mužem a ženou. Také zaslechne několik facek, které ten muž uštědřil ženě a hodně nadávek. Rozhoduje se, jak se v takovou chvíli zachovat, zda utéct a nemíchat se do cizích problémů nebo zasáhnout. Ale takový on není. A proto přivolá svůj pseudonym, aby situaci vyřešil...

Další pěknou povídkou je Rotoped, i ten ve mne zanechal myšlenku. Obtloustlý muž se u svého doktora dozvídá o vysokém cholesterolu a vyslechne si od doktora metaforu svého těla. Že v jeho těle pracují jakýsi dělníci, kteří se snaží pracovat co nejlépe to dokážou, ale někdy je práce prostě tolik, že se na něco vykašlou a nechají to být. Můžete si tak představit nadměrný příjem tuků a cukrů. Přece jen je to moc hezká metafora. Muž si ji vezme k srdci a začne se sebou něco dělat. Koupí si rotoped, omezí nadbytečné jídlo a začne hubnout. Stále musí myslet na své dělníky. A aby se u toho ježdění na rotopedu tolik nenudil, namaluje si na zeď před sebou táhnoucí se cestu a představuje si, že jezdí po různých silnicích a cestách. No opravdu se potom nenudí, protože cesty začínají být reálné a hubnoucí muž se začne setkávat se svými "dělníky těla", kterým ubývá práce a nelíbí se jim to...

Šestá povídka se jmenuje Věci, které po nich zůstaly
Moc se mi líbila, protože je na námět 11.září a to já moc ráda :3 :D Název povídky je přesný. Vypráví o věcech, které zůstaly po obětech a které teď straší v bytě jednoho muže, který se pádu Dvojčat vyhnul. Ten vypráví svůj příběh a postupně se zbavuje těchto věcí navracením příbuzným.
Spíše mě povídka zaujala z psychologického hlediska. Opravdu se to stalo a po obětech určitě zbyly některé věci, které mohou působit strašidelně.
world september center trade world trade center

Sedmou povídkou je Maturitní odpoledne
Krátká a jednoduchá povídka. Spíš takový záběr do filmu, řekla bych. Je to další Kingův sen, který sepsal po probuzení.
Dívka chodí s bohatým chlapcem, uvědomuje si, že do té rodiny pořádně nepatří a rodina ji to dává okázale najevo. Přemýšlí nad tím, co bude dělat dál a jak si uspořádat život. Za pár minut ale nastane situaci, která vše vyřeší za ní a je uplně jedno, co chtěla ona nebo kdokoliv jiný.
explosion nuclear it's happening

Osmá povídka je zkratkou jména - pouze N.
Je mou druhou nejoblíbenější, protože se zase jedná o téma, které mi je hodně blízké - OKP - obsedantně kompulzivní porucha. Tady je tedy brána z dosti jiného pohledu, ale to jí dělá ještě děsivější. V téhle povídce naleznete i trochu toho fantasy/sci-fi, narozdíl od předchozích.

Další povídkou je Peklený kocour
Znovu jednoduchá a vcelku krátká povídka o kocourkovi. Starý muž na vozíku si objedná nájemného vraha, aby zabil kočku. Tohle černé chlupaté klubíčko štěstí má na kontě už 3 zabití a muž na vozíku je přesvědčen, že je na řadě. Nájemný vrah je tímto zaskočen, ale 12 000 $ za zabití kočky - kdo z nájemných vrahů by to nebral. Bere tedy kocoura do auta a společně jedou na místo, kde má být kocour zabit. Je zavázán v pytli, ale nevypadá, že by ho to nějak štvalo - dokonce přede. Za pár okamžiků vrah zjišťuje, že zabití kočky nebude tak jednoduché. Kočka je venku z pytle a drásá se na řidiče. Nabourají a zaseknou se v příkopu. Řidič je na půl ochrnutý a nezmůže nic. Zůstal na pospas ďábelským spárům kocoura.
https://media.giphy.com/media/KNowO8lFIjK0/giphy.gif

Následuje povídka Předplatné New York Times za velmi výhodnou cenu
Zrovna tahle povídka mě ničím nezaujala. Byl to teda nepříjemný pocit z pohledu hlavní postavy, ale vcelku nic hrozného ani děsivého. Příběh o ženě, které při letecké katastrofě zahynul manžel, který jí zavolá v dne jeho pohřbu (nevím, jestli to je přímo den pohřbu, ale u ní v domě se sešla rodina, aby pro něj truchlila - prostě je mrtvý a neměl by volat!) Povídka na 8 stránek s předvídatelným koncem.

Jedenáctou povídkou je Němý
Naopak tento příběh si mě vážně získal! Námět je to perfektní. Byl by z toho i dost dobrý short horror. Je to vyprávění muže u zpovědi v kostele, který svezl "němého" muže. Uvědomil si, jak je to vlastně skvělé a svěřil mu během dlouhé nudné cesty všechny své problémy týkající se manželky, podvádění, strachu o dceru a rozvodu. Vypráví mu svůj příběh, který by nikoho nenechal chladným - rozhodně ne žádného milujícího muže. Když si potom udělá zastávku na záchod, němý stopař mu zmizí z auta. Nijak zvlášť to tedy neřeší a jede domů. Za pár dní zjišťuje, že stopař vůbec nebyl němý, když je jeho manželka s milencem nalezena mrtvá...

Předposlední povídka se jmenuje Ayana
Trochu mi to připomíná tématiku ze seriálu Královská nemocnice. Je to příběh o zázraku a daru předávaném z člověka na člověka. Představte si, že byste měli možnost párkrát za život jiného člověka zbavit smrtelné choroby.. Přesně o tomhle je krátká povídka Ayana.

Poslední tedy 13. povídkou je V úzkých
Tahle povídka se mi velice zalíbila. Byla poněkud delší než většina povídek ze sbírky. Avšak má spád a je čtivá. Je to příběh obyčejného muže, který už delší dobu nevychází se svým "sousedem".Bydlí na Želvím ostrově, kde vede jediná dlouhá ulice.Soused ho štve z toho důvodu, že by nejraději skoupil všechny pozemky a vybudoval na nich domy pro turisty a podobnou "havěť". Už se tak dlouhou dobu přou o jeden krásný pozemek na mysu. Soused mu jednoho dne zavolá, že by chtěl vše udobřit a domluvit se jako lidé. Ano, jako lidé. Takže náš hlavní hrdina končí zamčený v mobilní toaletě na zkrachovalem rozestavěném pozemku, kterou jeho dobrák soused převrátí. Nemá žádnou únikovou cestu ven. Toaleta je pobytá kovovými pláty, venku žhne slunce a obsah toalety se vlil do kabinky. Hlavní postava zažívá odporná a zdlouhavá muka, až se mu nakonec podaří dostat ven. A převezme spravedlnost do svých rukou, ovšem ne úplně. Není natolik šílený, aby člověka zabil, narozdíl od jeho souseda...
Tohle byla místy asi zatím ta nejnechutnější povídka, kterou jsem od S.Kinga kdy četla. Byla perfektní!
https://media.giphy.com/media/K6Nons5i6AxlC/giphy.gif

Na závěr jsou autorovy poznámky k jednotlivým povídkám. Ty si čtu nejraději, protože mě zajímá za jakých okolností povídka vznikla.
Hodně lidí na internetu hodnotila tuto sbírku povídek velmi negativně, že je to například nejslabší sbírka, co kdy vyšla a že povídky nestojí za moc. Ale myslím, že právě naopak patří mezi jedny z těch povedených a kvalitních. Sto lidí, sto chutí. Za mně doporučuji přečíst, rozhodně se nebudete nudit :)
 


Z Buicku 8 / From a buick 8

31. března 2016 v 18:12 | LovingFan |  Knihy
Další dočtenou Kingovkou je Z Buicku 8. Celkem nový fantasy vypravěcký román z roku 2002.
Na internetu najdete mnoho komentářů, že toto je Kingova slabší kniha, nudnější příběh apod.
Je pravdou, že mě zpočátku také moc nezaujala a netrpěla jsem obsesí neustále ji číst dál, jako to bývá s jinými jeho knihami. Ale přece jen tam bylo něco temného a tajemného, co čekalo až si to dočtu do konce.

Příběh převypravuje sbor pensylvánské policie - převypravují příběh o záhadném Buicku Roadmasteru 8, který se jednoho dne objevil na benzínové pumpě a jeho majitel se pro něj už nevrátil. Kvůli zvláštnosti celého auta si jej pensylvánští policisté odvážejí do své haly a tam začínají všechny jejich vyprávěné zážitky. Posluchačem je Ned Wilcox, jehož otcem byl pensylvánský policista, který zemřel ve službě. Ned se s otcovou smrtí těžko vyrovnává a chodí tak na stanici, kde se zaučuje dispečerem, aby byl blíže ke svému otci. Jednoho dne se začne vyptávat na ten krásný stroj Buick v hale. Několik policistů ze sboru, spolu s dispečerkou, mu začnou vyprávět dlouhý příběh, ve kterém ještě žil jeho táta a Ned tak zjiš'tuje mnoho z historie svého otce a z historie celého policejního sboru... a samozřejmě mu je odhalována velká záhada okolo Buicku 8.

Popravdě mne kniha začala bavit asi až při posledních 100 stránkách. Člověk už byl seznámen s přibližným dějem a teprve na posledních sto stránkách byl vyprávěn napínavý příběh. No. Napínavý je silné slovo, ale oproti předešlým 200 stránkám to bylo "napínavé". Nechci tímhle románem žádným případem opovrhovat - to ne! Bylo to pěkné čtení. Nevadí mi psychologický rozbor postav, jejich vyprávění minulosti a "nezajímavých" pasáží jejich života. Pokud ale čekáte napínavý příběh překypující adrenalinem a s famózním koncem, to čekáte špatně. Je to takové klidné vyprávění obyčejných životů policistů, kteří zažili neobyčejné věci s jedním Buickem v hale.

Myslím, že si knihu ráda znovu někdy přečtu. Jak říkám, byla svým způsobem "nudná" (nudná není to správné slovo! byla jiná a liší se od ostatních Kingovek), ale přece jen mi něco dala a některé pasáže rozmýšlející nad pomíjivostí všeho byly opravdu k zamyšlení...


Mrtvá zóna / The Dead Zone

1. března 2016 v 15:00 | LovingFan |  Knihy
Která kniha ovlivnila Váš život?
Je to těžká otázka a odpovědí by už pár bylo, ale mohu říct, že tato kniha rozhodně ovlivnila můj život. Respektive ovlivnila smýšlení o určitých věcech.

A proč?
Kniha Mrtvá zóna totiž vypráví příběh Johnnyho, kterému bylo nemilosrdně odebráno pár let života, během kterých se mu v životě vše změnilo. Johnny Smith je učitelem, má pěkný vztah se svou přítelkyní Sárou a začíná si plánovat svou budoucnost.
Ovšem to by nebyl příběh od mistra strachu, kdyby tuto idylku něco nerozdrtilo. Po těžké autonehodě upadá do kómatu trvajícícho pět dlouhých let.

Jakoby nestačilo, že má celý svět vzhůru nohama a trpí bolestmi během rehabilitací, ještě ke všemu získává Johnny nepříjemnou schopnost. Dokáže vidět a "vycítit" budoucnost. Postupně se snaží znovu vrátit do života, ale některé věci nejsou tak jednoduché - například mu chybí Sára, která už je matkou a má svou rodinu. Obtěžuje ho i jeho nová schopnost a s tím spojená popularita - jak ta kritická, tak ta hrozně dotěrná. Pomalu se vše však začíná začíná uklidňovat, Johnny se úspěšně zotavuje.

Vedlejším dějem jsou vraždy žen a dívek v blízkém městě. Díky Johnnyho schopnostem je vrah dopaden. A právě poté začíná jeho vlastní boj, jak o svůj život, tak o budoucnost celé země - možná i světa. Blíží se volby a pomalu ale jistě se k moci dostává jistý Greg Stillson (když s teď podívate na Trumpa, je to ten stejný typ člověka) - agresivní, podlý a falešný člověk, který by se jednou mohl stát prezidentem. A přesně této situaci se Johnny bude, po potřesení rukou se Stillsonem, snažit zabránit, protože vidina budoucnosti v čele s tímto člověkem není zrovna růžová.

Dále už sledujeme příběh plný napětí a zvratů, sledujeme jak Johnny slábne a snaží se bojovat proti prosazení Stillsona.
Podaří se mu však tomuto osudu zabránit? Co vše bude muset obětovat?
To se dozvíte, když si přečtete tuto poutavou knihu... Doporučuji poté shlédnout i film, který též stojí za shlédnutí. Sice nedodržuje přesný děj knihy, ale to zase v jiném článku :)


Dolores Claiborneová

7. listopadu 2015 v 10:21 | LovingFan |  Knihy
Dolores Claiborneová je příběh ženy žijící na ostrově Little Tall se svým manželem a třemi dětmi.
Je psaný ich-formou a celý děj je vyprávěn samotnou Dolores na policejní stanici.
Ve svém vyprávění Dolores střídá plynulý děj se skoky do minulosti svého života.

Kniha vyšla roku 1992 a v roce 1995 byl natočen stejnojmenný film. V roce 1992 to byla také nejvíc prodávaná kniha ve Spojených státech amerických. Jedná se o psychologický thriller.

Ve zkratce Dolores pracuje u paní Very Donované, ta je bohatá a panovačná, ale Dolores se s ní snaží vycházet. Dlouhá léta jí dělá služku a v jistém slova smyslu se z nich stanou kamarádky. Vera ve stáří spadne ze schodů a zemře. Ovšem je tam pár nejasných okolností za které je Dolores pronásledována městečkem, že Veru zabila. K tomu vše zhoršuje fakt, že Vera přepsala veškerý majetek právě na Dolores. Dolores se tak zpovídá na policení stanici, aby se ospravedlnila, ale v tomto vyprávění vyjdou najevo jiné temné činy a okamžiky jejího života.

Knihu jsem přečetla za jediné dopoledne, protože mě příběh vážně upoutal. Líbil se mi styl vyprávění, výběr slov a to, že kniha nemá žádné kapitoly. Je to jedno dlouhé cca dvouset stránkové vyprávění.
Myslím, že tenhle příběh můžete buď milovat nebo z něj být znuděni. Já jsem si ho zamilovala a určitě si ho jednou přečtu znova.


Stephen King - Životopis - Univerzita

4. srpna 2015 v 13:21 | LovingFan |  His life
V roce 1966 se přihlásil na University of Maine v městě Orono, kam se také dostal.
Během studia měl brigádu v textilce, potřeboval peníze na nové učebnice a také nějaké to kapesné. Z textilky si zanechal vzpomínku - pobíhaly tam krysy - vybraní dělníci měli zůstat na deratizaci, které se on neúčastnil, a poté mu vyprávěli, jak byly některé obrovské a když utíkaly před smrtí, jak byly agresivní. To mu přispělo k povídce Noční směna, kterou napsal časem.
Zaměřil se na studium angličtiny a také pedagogiky. Kdyby mu jeho sen, stát se spisovatelem nevyšel, chtěl alespoň učit.

Ze střední školy ho doprovázeli kamarádi Lew Purinton a Pete Higgins. Od těch se vždy dočkal podpory. Ostatní studenti k němu měli po poznání jakýsi respekt a úctu. Věděli, že má vlastní svět a v názorech se liší, ale psal skvěle a stále to byl inteligentní a vtipný člověk.

Celou dobu ho provázel pocit, že jednou bude spisovatel a uživí se tím. Jednou se konala literární soutěž, zkusil to s románem Dlouhý pochod, ale byl odmítnut a tak jej odložil do šuplíku.
Na druhou stranu mu konečně poprvé vydali za peníze povídku The Glass Floor. Otiskl ji časopis Starling Mystery Stories a dostal za ni 35 dolarů. Konečně se dočkal toho, že i někdo jiný než spolužáci a mamka si myslí, že by za jeho um měl dostat peníze. Dopídil se, že než prodal tuto první povídku, dostal 60 zamítavých dopisů.

U spolužáků byl tedy oblíbený, ale u některých učitelů naopak. Neseděl jim jeho styl psaní. Zastávali názor staré literatury a poezie, zatímco Steve psal sci-fi a horory. Ovšem byl tu učitel Burt Hatlen, který pro něj byl jako 2. otec a rádce. Ten mu rozuměl a podporoval jej. Pořádal různé zajímavé semináře, které nikdo jiný nedělal.

Na vysoké škole se Stephen dostal poprvé k drogám. Nejčastěji bral prý tripy, LSD, mezkalin a peyotl. Když se na škole objevila nová droga, chtěl ji s kamarády vyzkoušet. Prý se má jen sedět a čekat na ten stav. Když seděli a čekali, za chvíli se začali všichni smát a rozmlouvat k sobě. Později si všimli, že Steve zmizel z místnosti. Museli ho hledat sami, protože nahlásit něco takového by nebylo vhodné. Nemohli ho nikde najít a když se vrátili do obýváku, našli jej na židli, jak si čte. Opíral se nohama kamna a kožené boty se mu škvařily o rozpálená kamna. Zrovna četl Psycho a nic okolo nevnímal. Ostatní by ani nedokázali otočit list, ale on horlivě četl.
Začal se zajímat o lidskou povahu a její psychiku. Některé drogy mu ukázaly věci, které by jinak neviděl.

Na vysoké také psal pro školní noviny Maine Campus. Měl tam vyhrazený vlastní sloupek Garbage Truck. Psal své názory, publikoval povídky, dával tipy na filmy a hudbu. Také se věnoval politice. To způsobilo, že časem se stal "vůdcem" žáků a pořádali různé politické pochody a protesty na škole. Za to se mu dostalo uznání, ale bohužel jen od spolužáků. U učitelů se musel hodně snažit, aby dostudoval...


Stephen King - Životopis - Puberta a střední škola

4. srpna 2015 v 12:21 | LovingFan |  His life
Stephen neustále zasílal své povídky a příběhy do časopisů, ale neustále byl odmítán. To ho dopálilo a chtěl vzít prodej do vlastních rukou. Na námět Jáma a kyvadlo napsal 16-ti stránkový příběh, na staré kopírce jej nakopíroval a rozhodl se jej prodávat ve škole. Žáci o ní měli zájem a Stephen si během dne rychle vydělal. Jeho počínání ale utnul ředitel s učiteli, kteří se domnívali, že by horory neměl vůbec sledovat, natož psát.

Přivydělával si tedy různými brigádičkami. Občas byl i najmut, aby vykopal hrob na hřbitově. Za tuto činnost si přišel na docela velkou částku (pro puberťáka).

Na podzim roku 1960 přišel na zajímavou věc. V podkroví nad garáží jeho tety a strýce našel starou krabici se spoustou odmítavých dopisů. Byly to dopisy pro jeho otec. Jeho otec chtěl být také spisovatel. Dokonce ve stejném žánru. Bohužel nenašel žádné jeho rukopisy ani povídky. Byl dopálený, že mu to matka zatajila. Když jí to byl říct, vše mu vysvětlila. Ona mu řekla, že jeho otec byl lenoch a že dokonce o jeho povídky později byl zájem, ale on na to jednoduše kašlal a nic nikdy nedotáhl do konce. Byl takový a proto odešel i od rodiny. Stephenovi došlo, co vše tím jeho otec způsobil a řekl si, že nikdy jako jeho otec nebude.

Na jaře 1962 dokončil 8. ročník základní školy a nastoupil na Lisbonskou Střední školu v LisbonFalls. Zde byly 3 studijní roky. Stephen exceloval v angličtině. Přírodovědné předměty a fyzika mu nešly, věděl, že když je něco spojeného s radiací, stane se něco příšerného, ale spíše to znal z hororových filmů a knih, než z učebnic. Na střední nebyl "frajírkem" ale ani úplným looserem. Přesto se stával obětí žertů jeho spolužáků. Když ale zjistili, že je bystrý a vtipný, nechávali ho na pokoji. Byl vlastně fajn, uznali. Školu nesnášel a dodnes nemá rád lidi, kteří vzpomínají na střední dobře, protože to oni jsou většinou ti šikanátoři nebo olbíbenci. Přesto všechno na střední získal trochu sebevědomí.

Stále neúspěšně rozesílal povídky... 12.9. 1963 zemřela jeho babička. Stephen přišel zřejmě ze školy a šel za ní. Neodpovídala na jeho volání. Přišel blíže, viděl jak babička nehnutě sedí v křesle. Došel pro zrcátko a přiložil jí ho k ústům. Nic. Poprvé v životě viděl mrtvolu. Sedl si naproti ní a zíral na ní tak dlouho, dokud nepřišla mamka z práce.

V roce 1965 se mu "poštěstilo" a jeho povídka I was a teenage Grave Robber byla vytištěna do časopisu Comics Review. Příběh vypráví o šíleném vědci, který pěstoval červi o velikosti lidí a najmul mladého chlapce, aby mu chodil vykopávat mrtvoly pro potravu červům. Zde využil zkušenosti z brigád, kdy kopal hroby a tím tak dal povídce realistický nádech. Odměnou bylo jen pár výtisků časopisu a dokonce nakladatel změnil i název (In a Half World of Terror), ale Stephenovi to nevadilo - byl rád, že má někdo o jeho povídku zájem.

V 2. ročníku se stal šéfredaktorem školních novin The Drum. Jeho ale nebavilo řešit mezistudentské vztahy a školní zájmy. Také vydal jen jeden díl. Chtěl psát něco, co lidi bude doopravdy zajímat a budou to chtít číst. Založil tedy Village Vomit - byla to vlastně taková parodie na The Drum. Psal satirické články, články o učitelích, apod. Za to byl na 3 dny vyloučen ze školy a musel se všem učitelům, o kterých psal, omluvit. Mělo to ale i svou pozitivní stránku - získal si tím respekt u spolužáků. Zjistil, že tímto způsobem může odrážet jejich šikanu.
Učitelé chtěli jeho talent nasměrovat správným směrem a tak mu zajistili poloviční úvazek jako sportovní reportér Lisbon Weekly Enterprise. Sport ho bavil a zajímal, takže se tomu jakž takž věnoval, ale také nevydával tolik čísel jako jeho předchůdce.
Spíše se s kamarády začali zajímat o hudbu. Líbil se jim například Bob Dylan, Tom Paxton a Phil Ochs... Měli rádi tenhle styl, protože se v něm dokázali najít. Rozervaný a jaksi "háravý". Koupili si kytary a začali hrát. Zahráli na pár školních akcích, ale nikdy nic většího. Stephena hudba baví dodnes...

Střední školu úspěšně dokončil a podal přihlášku na Mainskou univerzitu.

Stephen King - Životopis - Dětství 2.část

3. srpna 2015 v 12:09 | LovingFan |  His life
V roce 1958 se Ruth se Stephenem a Davem přestěhovala do West Durhamu v Maine. Domluvili se s rodinou, že budou bydlet ve starém domku fary a starat se o rodiče, kteří už sami o sebe pečovat nemohli. Bydleli vedle metodistického kostela s tím, že Ruth sama byla metodistkou. Pravidelně chodili do kostela, kde Steva ovlivnilo časté kázání o pekle a síře a dalších spirituálních věcech. Také tohle velmi ovlivnilo jeho tvorbu a často to propaguje v jeho dílech.

Ve West Durhamu nebyla žádná knihovna, zato tam pravidelně jezdil bookmobil. Zde se konečně malý Steve dostal k literatuře pro dospělé a ne jen do dětského oddělení. Půjčil si první detektivku od Eda McBaina a tím se vše prolomilo. Zjistil, že taková je skutečnost a realita. Skončilo období beletrie pro mládež. Poté přešel k četbě Edgara Allan Poea a Johna MacDonalda.

V období let 1957-58 řádil v Nebrasce a Wyomingu sériový vrah Charles Starkweather a jeho přítelkyně Caril Fugateová. Když byli dopadeni, Stephen se o jejich případ začal zajímat a sbírat novinové útržky. Ruth s tím samozřejmě nesouhlasila, jednou našla jeho novinové výstřižky a vše mu vyčetla. On jí však vysvětlil, že to sbírá proto, aby kdyžtak nějakého psychopata na ulici poznal a vyhnul se mu. Poznal to na jeho očích - něco v nich chybělo. Také v něm hlodal ještě jeden důvod - tušil, že bude psát celý život o těchto lidech a takové příběhy.

V roce 1959 se Dave dostal ke starému cyklostylu a s bráchou Stephenem začali vydávat informační bulletin nesoucí název Dave's Rag (Daveův plátek). Dave se staral o sousedský zpravodaj a Steve psal recenze filmů a pořadů a přispěl také některými svými povídkami. Odezva na plátek byla příznivá, ale Davea to rychle omrzelo. Stephen nebyl ani zklamaný, bral to tak, že má více času zase jen na své psaní.

Jak moc miloval čtení, tak moc i psal. Jednou dostal od své mamky Ruth psací stroj Underwood. Od té chvíle psal nepřetržitě - o prázdninách skoro neopouštěl pokoj. Takhle ze sebe dostával vše, co chtěl. Zbavoval se strachů a neutichajících myšlenek. Také díky stroji mohl začít posílat své povídky do časopisů, byl přesvědčen, že se stane úspěšným.
Hodně povídaček a historek si pamatoval od rodinného přítele - strýce Clayta - a věřil, že se jednou budou hodit.

Psaní mu pomáhalo zvládat dětství a nemyslet jak na fyzické tak i emoční nepohodlí.

Stephen King - Životopis - Dětství 1.část

3. srpna 2015 v 11:18 | LovingFan |  His life
Stephen se podle všeho neměl vůbec narodit.Jeho matka, Nellie Ruth Pillsburyová, která si nechávala říkat svým prostředním jménem, se 23.července 1939 ve Scarborough ve státě Maine vdala za Donalda Edwina Kinga.
Ovšem kvůli Donaldovým pravidelným a dlouhodobým závazkům mimo domov stálo jejich manželství na chatrných základech.
Ruth bylo od doktorů sděleno, že nikdy nebude moci mít děti.Tím pádem tedy požádali o adopci.
David Victor byl adoptován dne 14.září 1945.Ruth však roku 1947 zjistila že je těhotná.Stephen King se narodil 21.září 1947.Slaví narozeniny ve stejný den jako velikán H.G Wells, spisovatel klasiky sci-fi jako Válka světů.

Když měl S.King druhé narozeniny, jeho otec Donald ledabyle oznámil, že jde do obchodu pro cigarety a již se nevrátil. Tato událost Stevea velice poznamenala, ačkoliv se přes událost přenesl, něco takového stejně nikdy nezmizí. Tato ztráta ovlivnila celé jeho dětství po emoční stránce... Příbuzní si občas rýpli poznámkou - říkali mu táta "Done" (odešel do neznáma).
Ruth to sama nezvládala, tak se rozhodla, že budou přebývat u příbuzných.Chlapci měli velmi chudé dětství.Ruth se snažila, ale přesto se museli spokojit se společnou postelí a s obnošeným oblečením.Útočiště si nalezli v knihách.Navzájem si předčítali a podobně. Někdy seděli všichni u stolu a každý si četl svou knihu.

V mládí zažil další ztrátu. Když si venku hráli s kamarádem, zatoulal se moc daleko a Steve viděl jak kamaráda srazil vlak.Nic si nepamatoval, byl v šoku.Nyní ví jen to, co mu řekla matka.

Jako malý školák začal psát své první povídky. Inspiroval se v komixech - obkreslil bubliny a dosadil své postavy. Ruth byla velice šťastná a nadšená jeho tvorbou, ale zjistila, že komix obkreslil a navrhla mu, aby zkusil něco vlastního, že to určitě zvládne sám a lépe. Steve tedy zkusil první povídku Mr. Rabbit Trick. Ta se mamce velmi líbila a to Steva motivovalo - napsal pokračování. Za každou povídku/komix mu dala čtvrťák.Byly to první peníze co si vydělal.
V 7 letech napsal svůj první "horor". Líbilo se mu, že v hororech vždy přišli na nějaké šílené řešení situace. On psal o dinosaurovi, který devastoval město a vědci přišli na to, že byli dinosauři alergičtí na kůži a tak po něm házeli kožené boty, apod. a dinosaura tím odehnali. (Vemte si jak se od té doby zlepšil... :D)
Ruth jeho zájem o horor a sci-fi neschvalovala, ale jasné ne, neřekla nikdy. Jí samotné se přeci jen hororové příběhy líbily.
Stephen jako malý rád potají poslouchal rádiové vysílání Rayla Bradburyho (často pak nemohl usnout a chodil spát k bratrovi). S bratrem zbožňovali strašidelné série komixů - Castle of Frankenstein nebo E.C. (Entertaining Comics), který vydával Tales from the Crypt, The Vault of Horror nebo The Crypt of Terror.

Samozřejmě v tak mladém věku mají horory větší dopad na psychiku - Steve křičel ze spaní a měl noční můry. Mamka mu tak zabavila všechny časopisy, ale on si je steně nakoupil znovu. Když ho nachytala, zeptala se, proč takovým brakem ztrácí čas a on odpověděl "Jednou budu takový brak psát".

Měl rád i hororové filmy a rád navštěvoval kina. Když psal, vše se mu v hlavě promítalo jako film. Zkoumal efekty, jazyk a filmové triky. Také v kině zjistil, že lidé mají rádi pocit strachu a vyděšenosti. Jeho samotného děsily filmy jako například I was a Teenage Werewolf/Frankenstein, UFO útočí!, ... Rád sledoval i válečné filmy z 2. světové války.
(Například film I was a Teenage Werewolf se objevil ve filmu TO, kdy se vlkodlaka příšerně bál Richie. Nebo povídka Nadaný žák - chlapec posedlý SSákem z 2.sv.v. - i v dalších povídkách se projevuje informovanost ohledně 2.sv.v.).

Prošel mnoho různých tříd kvůli častému stěhování. 1. třídu musel dokonce opakovat kvůli hodně zameškaným hodinám, které zavinily vleklé nemoci (zánět krku a uší, spalničky). Časem se naučil, jak se s tím vyrovnat. Ale i přesto hodně času trávil sám a stál spíše stranou, byl spíše excentrický. Často se cítil jako vyvrženec, ale naučil se nestěžovat si a být zricha. Tuto část jeho já si nechával raději pro sebe a nechtěl, aby se k ní kdokoliv dostal. Jedinou možností, jak se s touto částí vypořádat, bylo začít psát, psát a psát...

Kam dál